ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ > Příroda, krajina a zeleň > Lesy

Milíčovský les

[ Historie Základní charakteristika Orientační mapa Zajímavosti Rekreace | Ochrana přírody a krajiny |  Péče o les Zastoupení dřevin Věková skladba porostů Fotogalerie ]

Použité texty byly pževzaty z Milíčovský les vydané v roce 2009 Odborem ochrany prostředí MHMP. Autory textu a fotografií jsou Ing. Dan Frantík a Mgr. Jana Karnecká.

 

Milíčovský rybník

Historie a současnost lesa

Milíčovský les byl založen jako obora s bažantnicí a byl součástí Milíčovského dvora založeného na počátku 18. století. V 19. století proslul Milíčovský les jako lovecký revír, o jehož věhlas se postaral zeť hraběte Nostice, portugalský hrabě Arnošt Sylva Tarrouca (zakladatel Průhonického parku). Ten zde každý rok pořádal okázalé hony, kterých se zúčastňovalo panstvo z nejvyšších kruhů, například i následník trůnu Ferdinand d‘Este. Milíčovský les odkoupilo Hlavní město Praha od soukromého vlastníka v roce 2007.

V současné době představuje Milíčovský les zachovalý porost listnatého lesa s jen několika místy, kde byl vysázen smrk. Z dřevin zde převládá dub zimní a letní, lípa srdčitá a habr. Z přirozených původních lesních společenstev je zde nejlépe vyvinutá lipová doubrava, také se zde vyskytují menší plochy bikových doubrav a střemchových jasenin. Rybníky jsou lemovány porosty olšin. Lesnickou zajímavostí jsou jedinci třešně ptačí dosahující výšky přes 25 metrů.

Rekreace:

Milíčovský les, který se nachází mezi Jižním Městem a dálnicí, je součástí menšího přírodního parku Botič-Milíčov. Společně s Hostivařským lesoparkem tvoří rekreační zázemí zejména pro obyvatele Jižního Města. Ucelený lesní komplex a přilehlé rybníky, mokřady a louky jsou však atraktivní pro všechny pražany a určitě stojí za návštěvu. Lesem prochází zelená turistická stezka, která v Křeslicích navazuje na červenou turistickou stezku - ta vede podél Botiče a Hostivařské přehrady až do průhonického zámeckého parku a kopíruje naučnou stezku „Povodím Botiče“.
V lese jsou umístěny lavičky, dětská hřiště a altány. Území je také atraktivní pro cyklisty. Celý les je součástí přírodní památky Milíčovský les a rybníky.
Pravidelně se zde provádí údržba cest, opravy a instalace rekreačních zařízení a úklid černých skládek. Prosíme všechny návštěvníky, aby se k lesu chovali ohleduplně. Nenechávejte po lese volně pobíhat psy a neodhazujte odpadky.

Milíčovský les - orientační poloha v Praze
Milíčovský les - orientační poloha v Praze 

Základní charakteristika:

Rozloha: 81,97 ha
Katastrální území: Újezd u Průhonic
Nejvíce zastoupené dřeviny: dub zimní, habr obecný
Převládající stanoviště: živná stanoviště nižších poloh
Věk porostů: Nejvíce je zastoupena 6. věková třída, tedy věk 101 - 120 let
Rozloha lesních porostů: 75,4 ha
Rozloha nelesních ploch (louky, cesty): 6,57 ha
Vlastník lesa: Hlavní město Praha
Správce lesa: Odbor rozvoje veřejného prostoru Magistrátu hl. m. Prahy
Údržbu provádějí: Lesy hl.m. Prahy 

Přístupnost pro veřejnost, spojení MHD:

ANO, celoročně, zdarma bez omezení

 

Orientační mapka:

1. Mílíčovský vrch, 2. Velká ostřicová louka, 3. Mokřady, 4. Památné duby u rybníka Homolka

Milíčovský les - orientační mapa, 650 pxl

Obrázek bez popisku

 

Zajímavosti:

Milíčovský vrch

  Mílíčovský vrch je umělý kopec navršený z navážek ze stavby metra. Stanice metra C na Jižním Městě byly dokončeny v roce 1980.

 

Milíčovské rybníky

Milíčovský rybník rybník Kančík Milíčovské rybníky byly vybudovány na bývalých mokřadech a prameništích a nachází se na Milíčovském potoce, který je přítokem Botiče. Od západu k východu se jmenují: Milíčovský, Kančík, Homolka, Vrah a retenční nádrž Milíčov. Stáří rybníků nelze přesně určit, podle starých dubů na hrázi rybníka Homolka je však jisté, že zde rybníky existují už několik set let.
Největší z těchto rybníků je retenční nádrž Milíčov, která má rozlohu 2,71 ha. Nejmenší je pak rybník Kančík, který byl v roce 2008 odbahněn a opraven. V rámci těchto oprav a revitalizace okolí byl také opraven výtok z Milíčovského rybníka a hrázka pod rybníkem Kančík, která vytváří malý mokřad nad rybníkem Homolka.

 

Potok Botič

Botič je nejdelším a nejznámějším pražským potokem. Od pramene k ústí měří 34,5 km a celé jeho povodí má rozlohu 134,85 km2. Pramení jihovýchodně od Prahy, blízko obce Čenětice. Do Vltavy se vlévá u železničního mostu na Výtoni pod Vyšehradem.
Ve své horní a střední části je koryto potoka převážně v přírodním stavu, zejména pod Hostivařskou přehradou, kde má Botič podobu přirozeně meandrujícího toku s řadou tůní. Toto území je vyhlášeno jako přírodní památka Meandry Botiče. Dolní část toku je však velmi ovlivněna zástavbou a koryto potoka je v této části souvisle upraveno a opevněno.

 


Ochrana přírody a krajiny:

Přírodní památka Milíčovský les a rybníky:

Milíčovský les a rybníky je přírodní památka o rozloze 93 ha, která byla vyhlášena roce 1988 jako ochrana významných lesních a mokřadních společenstev rostlin a živočichů. Uzemí přírodní památky se nachází na geologickém podkladu tvořeném proterozoickými (starohorními) horninami, a to převážně břidlicemi a drobami.
Mezi lesními porosty zde převládají doubravy s lípou a olšiny. Les je domovem řady živočichů - ze savců zde žije lesní zvěř, tedy prase divoké, srnci, bažanti a zajíci, také zde často spatříme ježka západního, rejska obecného, veverku obecnou a norníka rudého. Hnízdí zde např. krahujec obecný, puštík obecný, žluna zelená, čejka chocholatá, strakapoud prostřední nebo slavík obecný. Žije zde také řada chráněných brouků, např. roháč obecný, krajník hnědý a tesařík obrovský. Tento vzácný tesařík žije na starých dubech na hrázi rybníka Homolka.

Rybníky jsou lemovány rákosovými a ostřicovými porosty, které přecházejí do olšin s olší lepkavou, vrbou šedou a krušinou olšovou. Z nelesní vegetace je významná zejména velká podmáčená ostřicová louka v severní části území a pobřežní mokřadní společenstva u rybníků. Roste zde např. vzácný bradáček vejčitý, ostřice trsnatá, kosatec žlutý a blatouch bahenní. Na mokřadní území je vázána také řada vzácných druhů mokřadních bezobratlých živočichů - např. vzácné močálové druhy střevlíků. Vyskytuje se zde také celá řada druhů motýlů, vážek, motýlic a šídel. Rybníky jsou domovem vodních ptáků (lyska černá, potápka malá, polák chocholačka, slípka zelenonohá, labuť velká, volavka popelavá, kulík říční) a významným útočištěm obojživelníků a plazů, např. skokana zeleného, kuňky obecné a užovky obojkové. Často je zde možné pozorovat ledňáčka, lovícího malé rybky.

Kosatec žlutý Jaterník trojlaločný Motýlice lesklá Lyska černá

Severovýchodní část území je zapsána v rámci programu Natura 2000 jako evropsky významná lokalita.


Péče o les:

V lese jsou prováděny probírky a obnova smrkových částí lesa původními dřevinami, důraz je také kladen na přirozené zmlazení dubových porostů.
Milíčovský les je jako ostatní lesy v majetku hl. m. Prahy obhospodařován podle zásad trvale udržitelného hospodaření v lesích. Hlavní město Praha je navíc od května 2007 držitelem mezinárodního, ekologicky velmi přísného lesnického certifikátu FSC® (Forest Stewardship Council®), který hospodaření v lesích směřuje k dosažení přírodě blízkých lesních porostů.

 

Zastoupení dřevin:

Snahou správce lesa je, aby se zastoupení dřevin co nejvíce blížilo původnímu přirozenému složení porostů v daném území. Současné procentuální zastoupení dřevin znázorňuje graf 1.  Ideální (přirozené) zastoupení dřevin zobrazuje graf 2.

 

Milíčovský les - stávající zastoupení dřevin

 

 

Milíčovský les - ideální (přirozené) zastoupení dřevin

 

Přirozené zastoupení dřevin vychází z vlastností daného stanoviště, které jsou charakterizovány zejména klimatickými poměry a půdními vlastnostmi daného území. Rozložení jednotlivých stanovišť zobrazuje graf 3.

 

Milíčovský les - rozložení jednotlivých stanovišť

Živná stanoviště nižších poloh - stanoviště na úrodných půdách, svahy až plošiny
Podmáčená stanoviště - stanoviště kolem vodních ploch a vodních toků, prameniště
Kyselá stanoviště nižších poloh - normální kyselá či chudá písčitá stanoviště, převážně plošiny

Na území Milíčovského lesa převládají živná stanoviště nižších poloh. Tyto podmínky vyhovují zejména dubu, habru obecnému a lípě.

 

Věková skladba porostů:

Věková skladba porostů je jednou z hlavních charakteristik stavu lesa a vypovídá také mnohé o jeho historii. Z grafu č.4 např. jasně vyplývá, že velká část lesa je relativně stará a výrazně chybí mladší porosty, což je důsledek minimální obnovy lesa v posledních 20 - 40ti letech.

 

Milíčovský les - věková skladba porostů

Tisk 28.4.2010 | Jiří Stach | Přečteno: 51575 x
 
 
Powered by PubliX  |   Kontaktujte nás  |  Textová verze  |   Mapa serveru  |  Prohlášení o přístupnosti  |  Tisk  |  E-mail  |  RSS
Nahoru